Xglosy

Dominikkaa · 5.1.20

PŘEDMLUVA

Tak, a je to tady. První "kapitolu" mám hotovou a jdu se o ni s Vámi podělit.

Tento styl psaní je pro mě zcela nový a ještě se v něm hledám. Přece jen nejsem žádná Rowlingová ani Stephen King, nejsem žádný spisovatel a proto uvítám jakoukoliv kritiku.

Už vím přesně o čem celý příběh bude a co pomocí toho chci sdělit. Rozhodně to nebude jen vyprávění bez zápletky. Tahle první kapitola bude kratší, taková "seznamovací". Příběh se bude primárně točit kolem 4 postav, které spojí jeden chat. V prvních čtyřech kapitolách se postupně seznámíme se všemi postavami a jejich životy. Pak se dostaneme do zápletky. Nevím přesně, na kolik kapitol to bude, nechci Vás trápit nějakým dlouhým románem, ale přece jen krátké to být rozhodně nemůže.

Každý týden, vždy v neděli odpoledne vyjde jedna kapitola, myslím, že je to tak akorát, doufám, že se s každým novým týdnem budete těšit na novou kapitolu, která přinese nový rozměr příběhu.

Jak už jsem psala, bude to hodně ze života nás všech a doufám, že Vás čtení bude bavit stejně jako mě psaní.

Tak jdeme na to. Přeji hezkou zábavu a budu se těšit na zpětnou vazbu.

Kapitola I.

Sofie

Sobotní poledne, pro většinu lidí to byl čas oběda, ale Sofie měla úplně jiné plány. Toho dne totiž se svým otcem měli vyrazit na výlet. Už dlouho spolu nikde nebyli a oba se těšili, že konečně opustí nudný dům plný útrpných vzpomínek a zase si spolu budou alespoň na chvíli bližší.

Sofie si zrovna balila do tašky růžový svetr, který patřil její matce, byl měkký a stále voněl jejím parfémem, který použila, když si ho brala naposledy. Byla to ta nejkrásnější vůně, kterou kdy Sofie cítila.

Z jejího snění ji vytrhl telefon, na displeji se rozsvítila fotka jejího otce. S jistou obavou ho vzala do ruky, protože i když se na společný víkend těšila, byla si vědoma toho, že dokud nebudou daleko od domova může se jim do toho vložit cokoliv.

„Ahoj tati, tak jak jsi na tom? Zrovna jsem myslela na to, jak asi vypadáš... Jak je to dlouho, co jsme se naposledy viděli?“ Byl to její smysl pro humor, který zdědila po svém otci, a který její matka tolik obdivovala.

„Ahoj zlato, vzpomínám si, že to bylo naposledy tehdy, když jsem ti měnil plenku, plus mínus pár let“ Oba se začali smát. „Sof, je mi to strašně líto, ale bojím se, že nám to dnes nevýjde. Odpadl nám člověk a já musím jít do práce místo něj. Strašně mě to mrzí“

Sofie si povzdechla, ale jen velice potichu, aby otec nepoznal její zklamání. „V pohodě tati, tak si to vynahradíme jindy, ahoj“

Položila telefon a svetr, který ještě před chvíli balila do tašky z ní zase vytáhla a oblékla ho na sebe. Už je to 6 let, co její matka zemřela. Bylo jí tehdy 11 a s otcem zůstala sama. Milovala ho a moc dobře věděla, že otec chodí do práce jen proto, aby utáhl všechno, co bylo potřeba. To přesně byl ten důvod, proč by si nikdy nedovolila být na něj i jen malinko naštvaná.

Sofie otevřela rozečtenou knihu. Milovala čtení, fascinovalo ji, když mohla otevřít knihu a ponořit se do příběhu, ve kterém si přála být, tentokrát se ale přistihla, že je to už několikátá strana kterou čte, ale děj vůbec nevnímá.

Cítila se sama a nutně potřebovala společnost. Ale koho? Neměla přátelé, kterým by zavolala a ani chuť někam chodit. Otevřela notebook, chtěla se podívat na nějaký film. Třeba alespoň to ji přiměje se na chvíli soustředit na něco jiného, než na zrušený výlet. Nechtělo se jí ale dívat vůbec na nic. Projížděla stránky a nic ji nepřišlo dost zajímavé.

Jeden film nesl název „Láska přes data“ Sofie se zamyslela. Nepřišlo jí to jako špatný nápad. Na internetu je přece spousta lidí, se kterými by se mohla pobavit. Rozhodla se to zkusit. Zadala jediné klíčové slovo „chat“

První odkaz, který ji vyskočil byl pro ni poutavý svým popisem: Přijď se seznámit, ZDARMA i bez registrace. Klikla na něj a hned spatřila nabídku místností, které mohla navštívit. Byli to zcela absurdní názvy doplněné jen málokdy tématickými smajlíky.

Například „Vejdi a promluv“, tady byli 2 uživatelé a podle úvodníku to byl „prostor k vyjádření svých negativních myšlenek a pocitů“ Sofii to přišlo až příliš depresivní.

Další místnost s názvem „Popraviště“ lákala svým popisem: „staň se členem našich katů“ text byl obohacen několika smajlíky, byly to smrtky, klasické šedé smrtky s děsivou kosou v ruce. Nepůsobilo to dojmem fajn pokecu a navíc tam nikdo nebyl, Sofie si toho ani nestačila přes popisek všimnout dříve.

Letmo prolétla názvy dalších místností a rozhodla se vybrat tu, ve které bude nejvíce lidí.

Tento její parametr spňovala pouze místnost „Klábosení“ . Přišlo jí to jako více než vhodný název a tak klikla.

Na obrazovce se jí objevilo okénko pro přezdívku. Mohla tam napsat úplně cokoliv jak pochopila ze seznamu návštěvníků ostatních místností. Přezdívky neznaly hranice, různé slovní skomoleniny jako „Štpros“ nebo „HermaTerma“. Velké množství sprostých slov, kterými se lidé označovali a výjimkou nebyla ani přezdívka rasistického charakteru. Lidé se tady zkrátka jmenovali jak jen se jim zachtělo. Sofie rozhodně neměla v úmyslu se nějak předvádět a do políčka napsala: „Sofi17“. Nebylo to složité, její jméno a věk jí přišli nejlepší volbou.

Po stisknutí tlačítka „Vstoupit“ se začali postupně načítat nějaké předchozí debaty. V celku srozumitelné rozhovory pár lidí. Bavili se o všem, co je napadlo. 3 z nich řešili, jak velkou roli hraje vzdělání v životě. „prosímtě, s vejškou máš stejný možnosti jako bez ní, i doktorem se teď můžeš pomalu stát bez školy“

Další dva si dělali legraci z nějaké moderátorky zpráv o počasí „A všiml sis té její tlamičky? Kolik by se jich tam asi vešlo? Té je do takovýho programu škoda.“

Další debata byl klasický rozbor toho, co kdo ten den dělal. „Už mě to v té práci skutečně nebaví, od příštího týdne se hodím marod“

Když najednou vyskočila zpráva určená Sofii. Její přezdívka se tučně zvýraznila a nějaký „Henry“ ji přál hezky den. Neodvážila se zatím napsat nic víc, než prosté „ahoj“

O pár sekund později na její pozdrav odpovědělo několik lidí. Nebyla zvyklá, že by ji vůbec kdy na něco, co řekla zareagovalo tolik lidí. „Zahradní trpaslík“ přezdívce se Sofie jen v duchu pousmála, píše: „Ahoj děvče, jsi tu koukám nová, tak tě tady vítám, kdyby sis s něčím nevěděla rady, stačí se zeptat, jsem tu správcem“ Sdělení zakončil usmívajícím se smajlíkem a v další zprávě už se zase věnoval někomu jinému.

„Jo, včera tady bylo zase veselo, do dvou do rána jsem vyhazoval ty idioty, už mě to přestává bavit“ Sofie mu smajlíka oplatila a poděkovala.

Pání, pomyslela si, vypadá to, že to tady bude fajn. Její zklamání ze zrušeného výletu s otcem bylo pryč. Najednou byla ve světě, kde její problémy nikdo neznal.

Napsala „pokecá někdo?“ cítila se odvážnější, než před chvílí, kdy si četla zprávy od ostatních. V mžiku ji na její otázku přišla odpověď „Jasně Sofi, pokecáme. Co jsi dneska dělala?“

Byl to DarkWolf kdo si s ní chtěl povídat.

„Ahoj, nic moc. Měla jsem jet pryč, ale nakonec z toho sešlo, co ty?“ Rozhodla se alespoň pro zatím říkat jen část z toho všeho, vždyť tady, tady mohla být konečně zajímavějším člověkem.

„Aha, a kam ses chystala? Já jsem před chvíli vstával, měl jsem náročnější pátek“ Svoji poslední větu doplnil smajlíkem popadajícím se smíchy za břicho.

„Poznávat svět“ zachichotala se pomocí smajlíka Sofie.

„Aha, tak co děláš tady? Tady toho moc nepoznáš“ Z jeho věty bylo cítit jisté opovržení.

„Tady jsem z nudy, chtěla jsem si s někým pokecat a ty mi zatím přijdeš fajn“ Lehce se začervenala, když si uvědomila, že je to vlastně poprvé, co někomu takhle zalichotila.

„Tak to dík, taky mi přijdeš fajn. Zkus se zaregistrovat a dej si sem nějakou fotku, ať vím, jak vypadáš"

V tu chvíli se do jejích konverzace vložil ZahradníTrpaslík. „Hele Wolfe, nech nováčka být, až pozná co jsi zač, tak sem přestane chodit. Jako už spousta, že?“

Sofie ani v nejmenším nerozuměla tomu, co Trpaslík napsal.

„Uklidni se ajťáku, tyhle kecy nikoho nezajímají, odešlí protože nesnesli konstruktivní kritiku“ Obořil se na něj DarkWolf.

„Konstruktivní kritiku? Že někomu řekneš , že by sis to chtěl rozdat s jeho mámou, která něco takovýho ještě nezažila, to mi nepříjde jako konstruktivní kritika, spíš jako debilita“

Sofie se zájmem četla, co si ti dva píšou, ale raději se to ani nesnažila chápat.

Pod poslední konverzací se objevilo systémové oznámení, že uživatel DarkWolf odešel.

„No jasně, někdo se dotknul jeho ega, tak zdrhá. Posera“ Sofie byla učarovaná z toho, jaký svět tady je. Ani v nejmenším nelitovala toho, že zvolila místo filmu tuhle zábavu.

„Hele Sofi, být tebou, tak s ním nevedu tyhle debaty, vlastně vůbec žádné debaty, je to prase a už odtud odlákal spoustu slušných lidí svým chováním.“

„Jo, já se jim ani nedivím, když si nevidí do rypáku“ Opáčila nějaká „Funny“

„Díky za radu, ale sama se musím rozhodnout, s kým povedu debaty“ Ohradila se Sofie. Byla zklamaná, že kvůli tomu, co Trpaslík napsal DarkWolf odešel

Systémové oznámení opět upozornilo na odchod uživatele „Špunt“ odešel z místnosti a hned pod tím, příchod uživatelky „KinderPinque“

„Zdárek lidi, prej je tady nějakej udatnej jinoch, kterej chce prozkoumat moji jeskyňku“ Větu zakončila mrkajícím smajlíkem.

„Odejdeš dobrovolně, nebo tě mám kopnout hned?“ Nelítostně dal Trpaslík uživatelce na výběr.

„Jen se nedělej trpajzlíku, i na tebe se dostane, v jeskyňce mám místa dost“ Pohotově odpověděla KinderPinque.

„Nedáš si říct“ ZahradníTrpaslík zařídil další systémové oznámení, tentokrát obsahovalo víc, než jen odchod nebo příchod, psalo se v něm, že uživatelka KinderPinque byla odstraněna z místnosti správcem, za porušení pravidel místnosti.

„Wau, tohle jde, když se ti někdo nelíbí?“ Zeptala se Sofie Trpaslíka.

„Jasně, od toho jsem tady správce. Snažím se tady pokud možno udržet pořádek, ale ne vždycky se to daří, tihle sajrajti sem táhnou jak slepice na flus“

„Aha, to chápu, je to asi jako vyhazovat opilce z hospody... moc se jim nechce“ Zavtipkovala Sofie

„Přesně, ono se není čumu divit, bohužel tady nejsou nastavený limity pro některý uživatele“

"Aha" Sofie odmítla vést tuhle debatu, protože věděla, že v tom, o čem Trpaslík píše se ani v nejmenším nevyzná a vlastně ji to ani nezajímá.

„Tak se tady mějte, jdu se na něco dívat, ještě se zastavím“ Zamávala na odchod smajlíkem a nechala si ještě oplatit pár pozdravů než odešla.

„Páni, to je docela sranda, určitě se sem během večera ještě podívám... hlavně doufám, že tady bude DarkWolf“ Zasnila se nad nově načerpanými zážitky Sofie.

Nevěděla čím, ale zaujal ji víc, než by si myslela. Bylo jí ho asi i líto, když byli všichni proti němu. Vždyť se s ní tak pěkně bavil.

Jak málo toho to děvče zatím vědělo......

Autor: Dominikkaa

VŠECHNY KAPITOLY